Jdi na obsah Jdi na menu
 


 Popis hradu Nístějky

 

Zdeněk Fišera

 

 

  Hrad Nístějka patří k hradům, které byly daleko více ovlivněny přírodními poměry než většina jiných hradních staveb. Stavbu celkově můžeme zařadit mezi hrady se skalními bloky. Hrad svými parametry patřil spíše k hradům střední velikosti.

  Zdejší hornina je tvořena ze zelených břidlic a celý prostor dnešního hradu je porostlý letitým lesem. Přírodní staveniště je sevřeno na východní straně tokem řeky Jizery a z celé jižní strany bočním údolím Farského potoka. Pouze zvedající se hřeben na severozápadě je snadno dostupnou stranou, kde ústí přístupová komunikace před zachovalým šíjovým  příkopem.

  Areál pozůstatků hradu Nístějky dosahuje délky plných 160 metrů.  Z maximální šířky 35 metrů se zužuje až na pouhých šest metrů.  Skalnatý reliéf zadní části hradu v mnohém připomíná skalní hrady. Při současných znalostech pozůstatků nelze určit skutečnou podobu, tedy ani způsob a směr vnitřní komunikace do zadní těžce přístupné části.  Touto palácovou částí byl hrad přiřazen sice k plášťovému typu hradu, hrad ovšem svou věží patří k bergfrítovému typu hradu. 

  Do dnešní doby vzniklo několik zcela odlišných rekonstrukcí hradu, počínaje maketou hradu ve vysockém muzeu a konče znázorněními od členů Občanského sdružení hradu Nístějky. Dosud není jistý způsob zajištění hradu vodou, přesná doba některých nejvíce zaniklých částí hradu a nebo vnitřní komunikační schéma,

  Přední část hradu jako plošně nejrozsáhlejší byla chráněna zmíněným příkopem, podkovovitě klesajícím do kolmých bočních svahů. Venkovní val není v terénu patrný. V čelní zdi se nacházela vstupní brána s padacím mostem, chráněná výzkumem objevenou baštou, situovanou po pravé straně vstupu. Tuto linii lze na vnitřní hraně příkopu pouze jen vytušit. Mezi branou a věží byl prostor, jehož využití je posud nejisté, podobně jako parkán v nižší poloze po levé straně. Prostor celé vstupní části ovládala mohutná válcová věž, stojící dodnes jako torzo v podobě rozpadávajícího se komolého kužele uprostřed přední části hradu. Její průměr je 9 metrů a tloušťka zdiva 3,6 metru. Zbytek věže bude nutné důkladněji opravit. Jako celý hrad byla zbudována z místního lomového kamene.

  Pouze hrany strání a terénní nerovnosti ukazují na průběh zaniklých zdí v dolní severní části předního hradu. Od věže se terén silně kloní do prostoru střední části hradu v podobě nádvoří. Mnohem užší střední část hradu, výškově nejnižší, vykazuje stopy hospodářského traktu, podélně přilehlého k severovýchodnímu svahu. Bez výzkumu nelze určit bližší zástavbu nádvoří s výjimkou bočních hradeb. Podobně jako celého hradu. Na jihozápadním boku tohoto nádvoří byl pak prostor vnitřní komunikace.

 

    Vnitřní neboli zadní hrad byl zbudován na dvojici výrazných skalních bloků, oddělených od sebe částečně umělou průrvou na způsob příkopu. Přední blok je o rozměrech 13  x  4-7 m, zadní ve tvaru přibližně obráceného L zabírá přibližně 25 x 15 metru. Přední menší blok s rovnou vrcholovou plošinou neobsahuje dnes žádné zbytky zdiva z někdejší zástavby, patrně menší hranolové věže či bašty.  Pouze při jižní patě skály je zbytek zdiva blíže neznámé stavby, boční branky do zadního hradu, spojovací hradby či schodiště na skalisko. Zůstává totiž nevyjasněný způsob pokračující hradní komunikace. Ta mohla obcházet skalisko či vystupovat na její vrchol, po můstku z hospodářské budovy či po bočním schodišti po vzoru skalních hradů.

  Na přední části zadního skaliska je dodnes viditelný malý dvorek a v zadní části zříceniny nepravidelného, patrně věžovitého paláce.  Tato věžovitá stavba měla patrně tři podlaží s možným dalším roubeným patrem. Přízemní podlaží bylo rozděleno příčkou na dvě prostory. Výzkum doktora Jaroslava Kavána z libereckého muzea v roce 1958 přinesl některá zjištění, příkladně existenci mohutných kachlových kamen v prostoru tohoto paláce. Palác původně obsahoval rovněž venkovní omítku. Jeho obvodové zdi dosahují šířky 2,5 metrů, na jeho konci jsou zachovány dva mohutné venkovní pilíře. Podle Rostislava Vojkovského byla součásti paláce na jeho severovýchodní straně i hradní kaple. To naznačuje dřívější zjištění ozdobných oken, zjištěných ještě Augustem Sedláčkem.

  Dvorek zadního hradu byl obklopen zdivem silným pouze 2 metry a je zde viditelná prohlubeň, dodnes považovaná za cisternu na vodu. Představuje však hradní obilnici, vlastně středověkou hradní spižírnu, podobné dutiny nalezneme třeba na hradech Valdštejně či Frydštejně. Doktor Jaroslav Kaván kdysi provedl určitý výzkum této dutiny, ovšem poslední zjištění nevylučují i možnosti, že se v tomto případě jedná dokonce o ústupovou chodbu z hradu.

  Nevyjasněnou je skutečnost, že hrad patrně nekončil pouze zmíněným věžovitým palácem. Klesající hřeben k Jizeře, tedy k současnému mostu byl nejspíše zajištěn lehkou formou opevnění, dnes zcela zaniklého a proto nezřetelného.

  Přes zjevnou znalost podoby hradu je nutné připustit, že další výzkum může zjistit další velmi podstatná zjištění k detailům o podobě hradu a pak i zodpovězení některých posud sporných otázek.

 

 

 

Dějiny hradu

 

 

 Podle archeologických nálezů vznikl tento pomezní hrad ve druhé polovině 13. století. Nejpozdější doba vzniku je až na samém konci 13. století. Původně to byl patrně jen dřevěný hrádek jako pomezní ochrana vodního toku Jizery a určený ke kontrole nedaleké trasy zemské stezky.

Vznik kamenné zástavby lze hledat nejspíše až v polovině 14. století. První písemná zpráva o hradu Nístějce pochází až z roku 1369. Tehdy se uvádí Jindřich z Valdštejna, řečený Nístějka. Doložen je o dva roky později, při prezentaci kněze Jana. Po něm následoval syn Heník, zvaný také z Vysokého, jinak z Valdštejna, doložený v letech 1383 až 1399, známý po svém odchodu z Čech jako služebník moravského markraběte Jošta. Ten z tohoto důvodu hrad prodal, neboť již r. 1398 se majitelem uvádí Jindřich z Vartenberka řečený z Nístějky. Roku 1406 mohl být dočasně pánem hradu Jindřich z Valdštejna. Avšak tohoto roku se znovu uvádí Jindřich z Vartenberka, kterému patřil i hrad Valdštejn na Turnovsku. Podle Augusta Sedláčka se Nístějka Vartenberkům dostala již okolo roku 1390 a Valdštejnové se podle hradu pouze psali. V letech 1422 zde seděl Václav z Jenštejna, patrně dost výjimečná osobnost. Původně loupeživý rytíř na hradě Bradleci, posléze husitský vyslanec zajatý králem Zikmundem Lucemburským. Žil ještě roku 1446. Od roku 1452 je doložen Mikuláš z Jenštejna a Nístějky, který bez dědiců zemřel kolem roku 1459, avšak nedošlo příbuznými včas k provolání nutné odúmrti.  Proto daroval Jiří z Poděbrad hrad Majnušovi z Hryzela. Ten vstoupil do majetkového sporu, který vedl Jiřík z Křenice jménem Mikulášova bratra Arnošta z Jenštejna. Nelze říci, zda kdy se hrad stal zříceninou. Písemná zpráva o tomto zániku se nedochovala. Archeologický výzkum hradního paláce prokázal zánik hradu mohutným požárem, k němu došlo pokročilém období 15. století, nelze vyloučit, že až v poděbradských válkách.

  Nístějka později připadla k semilskému panství a v roce 1519 se uvádí jako pustá. K rozebírání zřícenin hradu došlo po roce 1834, kdy městečko Vysoké nad Jizerou téměř celé vyhořelo a při jeho obnově se zde začalo s budováním zděných domů.

    Chátrající zbytky hradu a pak velmi kritický stav rozpadající se věže vedly ke snaze tuto památku zachránit. Proto v roce 1999 došlo k založení Sdružení na záchranu hradu Nístějky se sídlem ve Vysokém nad Jizerou. Bylo zčásti zajištěno zdivo válcové věže a proběhl při její patě dílčí archeologický výzkum. Jeho Pokračovatelem sdružení je dnes Občanské sdružení hradu Nístějky se sídlem ve Tříči.  Záchranu hradu komplikují některé skutečnosti. Hradní lokalita je Přírodní památkou a také dva vlastníci hradu nesvědčí.